Canal du Midi: kde je snadné propadnout vášni zvané canalboating

www.idnes.cz, 15. prosince 2014

Autor: Šárka Morávková, specialistka na individuální cestování

 

Kdo zimu moc nemusí, už teď si může plánovat dovolenou na příští rok. Pro milovníky lodí máme tip na canalboating. Nás napadlo strávit dovolenou na lodi už dávno, ale zrealizovali jsme to až před několika lety. A protože jsme chtěli projet kus jižní Francie, Provence a Languedoc, vybrali jsme si Canal du Midi.

 

Zjistila jsem, že sice existuje cestovka, která pronájmy lodí zajišťuje, ale přece jen si tyhle věci raději zařizuji sama, takže jsem našla marinu přímo ve Francii. Objednala, zaplatila, plánovala a těšila se.

Neměli jsme absolutně žádné zkušenosti. Šli jsme hlavně po ceně, protože půjčovné je ve dvou lidech zásadně nejdražší. I malá lodička stála na týden bez spotřeby 700 eur (19 tisíc korun). A to jsme byli na kanále na konci září, kdy byly ceny už mimosezonní.

To, co jsme si vypůjčili, byla skoro 30 let stará kocábka. Připadali jsme si jak v zahradní chatičce: dvě úzké postele, maličká koupelna, sezení na přídi pro dva lidi. Ale kormidlo jak uvnitř, tak nahoře. A protože bylo krásné počasí, uvnitř lodi jsme naštěstí moc nepobyli. Starší nebo levnější lodě jsou co do kvality mnohem horší, často na nich něco selže a především u francouzských „bakelitů“ je to skoro pravidlem. Nicméně personál v půjčovnách okamžitě po zavolání přijíždí problémy řešit a vždycky je vyřeší.

 

Řidičák nepotřebujete, praxe se hodí

Canalboating Vodní kanály většinou sloužily pro přepravu zboží tam, kde byly problémy s cestami, nebo přepravu komplikoval jiný vodní tok. Rekreační využití kanálů začalo po druhé světové válce a obliba canalboatingu od té doby roste. Mezi nejoblíbenější destinace patří Holandsko, Francie, Belgie, Německo, Irsko, Skotsko a Anglie. Canalboating nemusí být jen kanálovou záležitostí, plout se dá i po řekách a na jezerech, třeba ve Finsku nebo v Polsku. Motorové čluny jsou pro posádky o dvou lidech, ale třeba i pro partu deseti nebo dvanácti lidí. Canalboating nevyžaduje žádné zvláštní dovednosti. U nás si může kdokoliv udělat kurz a získat průkaz „Vůdce malého plavidla“, ale ve většině evropských lokalit ho nevyžadují. Nicméně není na škodu znát pravidla plutí po řekách, znamení a značky, obsluhování komor apod.

Vypluli jsme z mariny v Agde, začátek 240 kilometrů dlouhého Canal du Midi je asi nejhezčí. Představte si dlouhou silnici, širokou asi 10 metrů, po obou stranách řady platanů, kterými prosvítá slunce, sem tam nad vámi přeletí pták, všude je ticho, slyšíte jen brumlání motoru. A místo asfaltu je pod vámi voda.

Lodě jsou velmi lehce ovladatelné, nemusíme na ně mít žádný „řidičák“, ale je dobré, když o pravidlech, značkách a chování na řece či kanálu něco víte. I když jsme celkem měli teorii v malíčku, praxe je praxe.

Komory jsou ve Francii ve většině případů obsluhovány „komorníky“. Funguje to tak, že když se blížíte ke komoře, loď přirazíte ke břehu, vyběhne někdo z posádky, zkontroluje, jak to vypadá na komoře a zamává na svoji loď v dálce, že může vjet do komory. Pak čeká, až loď vpluje a posádka mu hodí lano, kterým on loď přichytí za pachole nebo jiný úchyt.

Když je komorník co k čemu, pomůže, když ne, jste na to sami. Což je pro začátečníky dost složité. Zkuste vzít deset metrů dlouhé lano a hodit ho někomu do výšky čtyř, pěti metrů. A ještě, když vám pětkrát spadne do vody, takže je celé mokré. Proto si lodě na komorách pomáhají, těch prvních pár komor jsme to hodně potřebovali.

 

Objevili jsme Zvonokosy…

Rána jsou na kanálech kouzelná. Je trochu zima, nad vodou je občas i mlha, sluníčko se pomalu hlásí o slovo. Občas se před vámi otevře nádherný výhled do kraje, vinice, posečené louky, malé domečky stojící o samotě, někdy plujete hodinu a nepotkáte živou duši. Míjíte malé vesničky, které jsou vidět už zdaleka, protože kanál se kroutí, a když si myslíte, že už už budete ve vsi, přijde další zatáčka a další oblouk.

Za jednou zatáčkou na nás vykoukla malá věžička, a protože se blížilo poledne, dali jsme si pauzu. A přišli do místa, kde na nás opravdu dýchl Chevallier. Domky jak ze 17. století, s oprýskanou omítkou a slunečními hodinami.

Prošli jsme pár krátkých uliček a pak se na náměstí posadili do houpacích lavic. Místní kavárna měla totiž místo klasických stolečků modro-bílo pruhované obrovské houpací lavice se stříškou proti slunci, u každé byl přimontovaný stolek na odkládání hrnečků s kávou.

 

… a zažili pravý komorový křest

Odpoledne jsme před sebou uviděli něco jako výtah. Přemýšlela jsem, co to může být, tady má být přece komora. A než jsme se nadáli, místo do jedné malé jsme vjeli do sedmi po sobě jdoucích, do kopce stoupajících komor „Fonserannes“.

Ani jsme se nerozhlídli a už na nás křičeli ze břehu, kam máme jet, kde se chytit, byl to šrumec. V každé komoře několik lodí, chytit se, vystoupat, proplout do další komory, chytit se, vystoupat atd., atd. Převýšení 21 metrů v sedmi komorách.

Trvalo to tři hodiny a byli jsme tak vykulení, že jsme se pak šli na to celé divadlo podívat ze břehu. To byl náš komorový křest, ještě dnes se smějeme, jak jsme se tam motali a nevěděli, co dělat. Ten den už jsme dál nepluli, zakotvili jsme na klidném místě mimo marinu. To je výhoda francouzských kanálů, můžete kotvit kdekoliv, kde není zákaz.

 

Když se „daří“, tak se daří

Může se hodit Ceny za pronájmy lodí jsou velmi individuální. Záleží na velikosti a kvalitě lodi, na lokalitě a především na termínu. Půjčovné v letních měsících je dvojnásobné než třeba v dubnu nebo v říjnu. A počítat se musí i s platbou za palivo, kotvení a placené úseky či komory. Průměrný pronájem lodi pro 4 lidi v období červen až září vyjde na 50 tisíc korun. Na loď si můžete pronajmout i kolo. Ale pozor, nečekejte žádná treková nebo horská kola. Jsou to spíš menší typy pro krátké jízdy do vesnice nebo na nákup. V Česku je asi nejznámější a nejfrekventovanější Baťův kanál. Na našich řekách se objevují lodě málokdy, především proto, že tu chybí zázemí (maríny a kotviště) a většina dává přednost sjíždění řek klasickým způsobem na kánoích, kajacích a raftech.

A pak nás začala zlobit vodní pumpa. Vrčela a vrčela a ztichla jen, když byla vypnutá. No jo, ale nepotopíme se, když to nebude odčerpávat vodu? Byl večer, v kanceláři už nikdo nebyl. Můj muž při každém vnoření se do útrob lodi neuvěřitelně sprostě nadával a já dostala z toho hrozného zvuku migrénu. Riskli jsme to, pumpu vypnuli a spali jako „na vodě“. Ráno přijel opravář Mike, vyměnil kus totálně ožvýkané pumpy a zase odjel. Prý je to normální, je to stará loď.

Což jsme poznali hned další den, odešlo nám vrchní řízení. Kormidlujete, kormidlujete, chcete zatočit a najednou plujete pořád rovně. Je pravda, že ta díra na přídi nebyla velká, i když jsme trefili dřevěné molo přímo mezi dva fendry. A „katastrofám“ ještě nebyl konec.

Dorazili jsme na poslední komoru s tím, že ji před 19. hodinou projedeme a zakotvíme v blízkém městečku, kde si dáme večeři, horkou sprchu a bude líp. Komora byla zavřená, komorník nikde. Vlastně všude bylo tak nějak ticho, úplně mrtvo. Nebylo ještě ani šest. A začalo poprchávat. To je den!

Ve stráni u vody jsme zahlédli malou kamennou rotundu s nápisem, že tam vaří a mají víno. Vyfuněli jsme do kopce a totálně přebili hořkost dne úžasnými fois gras, cassouletem, talířem sýrů a červeným Merlotem. A také se od místních dozvěděli, že se dnes hraje ragby (je zde oblíbenější než fotbal), a proto je jasné, že komorník šel domů.

 

Tam, kde na vás dýchne středověk

Další den jsme dopluli do Carcassone, nejzachovalejšího středověkého pevnostního města v Evropě. Komora uprostřed města (jako i všechny komory na du Midi) měla nádherný čočkovitý tvar, byli jsme jediní, kdo v tu chvíli připluli a stali se terčem fotoaparátů místních lidí i turistů, kterých je město plné.

Teplota se vyšplhala na 30 stupňů, od kanálu je to na hrad daleko, za půl hodiny jsme byli v tom vedru úplně uškvaření. Hrad se majestátně tyčí nad městem, je nádherný, obrovský a hned jak projdete hlavní bránou, připadáte si jako ve Zlaté uličce na Hradčanech. Tisíce turistů, desítky autobusů, suvenýry, sladkosti, párky v rohlíku… a samozřejmě konzervy cassouletu.

Sedli jsme si na zídku, z výšky je nádherný výhled a přemýšleli, co s ušetřenými dvěma dny. Poplujeme dál, za Carcassone a až nás to přestane bavit, vrátíme se, rozhodla rodinná rada.

Pierre-Paul Riquet, muž, který kanálem du Midi propojil v 17. století Středozemní moře s Atlantikem, dovedl svoje dílo až k Toulouse. Až tam jsme samozřejmě nedopluli, obrátili jsme v Port de Bram, ale cesta až na konec musí být nádherná.

 

Plavba na lodi pořádně prověří každý vztah

Za týden jsme zažili spousty úsměvných i méně úsměvných historek. Plavba na lodi prověří každý vztah. Manželský, partnerský i kamarádský. Když jsme vraceli naši malou loď, nabouranou, bez fungujícího horního kormidla, s protékajícím záchodem a vyměněnou pumpou, prohodil můj muž něco v tom smyslu, že to bylo príma, a že příští rok pojedeme zase. Dodnes vidím samu sebe, jak otáčím hlavu, mhouřím oči a říkám: „No, tak na to zapomeň!“

A od doby jsme propluli Four Counties a Avon Ring v Anglii, Loch Ness a celý Caledonian Canal ve Skotsku, Llangollen Canal ve Walesu, Braniborsko, Berlín a Postupim, kanál Shannon-Erne v Irsku, Rhonu a Rýn ve Francii, Holandsko a mnoho dalších. Canalboating se stal naší láskou.

 

Zdroj:

http://cestovani.idnes.cz/canalboating-0cc-/kolem-sveta.aspx?c=A141208_142408_kolem-sveta_tom#utm_source=sph.idnes&utm_medium=richtext&utm_content=clanek-box