ČR po devíti letech v EU stále nemá jasno o svých cílech

Zdroj: EurActiv.cz, 14. května 2013

Před devíti lety vstoupila Česká republika do Evropské unie. Ta se za tuto dobu proměnila a v současnosti prochází vážnou krizí, k jejímuž překonání bude podle některých názorů třeba dalších změn. Jak se ale během devíti let proměnilo postavení České republiky v EU a jak se bude vyvíjet dál?

Česká republika se stala členem EU 1. května 2004. V referendu o rok dříve její vstup podpořilo 77,3 % českých občanů. O členství v Unii přitom čeští představitelé usilovali již předchozích osm let – od podání oficiální žádosti v roce 1996. Připojit se k evropské integraci bylo totiž po revoluci společným cílem stran napříč politickým spektrem.

Členství v evropském projektu bylo českou společností vnímáno jako vytoužený „návrat do Evropy“ a vstupem do EU byl tento požadavek naplněn. Česká republika potom ale podle mnohých nedokázala zformulovat své další cíle v rámci evropské integrace. „V době, kdy byl vstup do EU prioritou, zde byl velký zájem o evropskou integraci, poté ale opadl,“ domnívá se první náměstek ministra zahraničí a státní tajemník pro evropské záležitosti Jiří Schneider.

Postupně tak podle Schneidera vzniknul rozpor mezi plochou rétorikou a složitou technickou realitou. Debata se také posunula do roviny „ztráta suverenity“, namísto „získání podílu na suverenitě nové“. Společně s tím začala klesat i veřejná podpora evropské integraci a Česká republika se dnes řadí mezi spíše euroskeptické státy (EurActiv 8.3.2013).

To je podle Jana Michala, vedoucího Zastoupení Evropské komise v ČR, do velké míry způsobeno nedostatkem informací. „Přístup k informacím zvyšuje důvěru občanů v EU,“ uvedl na konferenci pořádané u příležitostí devátého výročí členství České republiky v EU Friedrich-Ebert-Stiftung e.V., zastoupením v České republice. Během českého předsednictví v Radě EU v roce 2009 proto prý podpora evropské integrace vzrostla, v poslední době ale opět klesá.

Výhody členství

Někteří ekonomové přitom zdůrazňují, že Česká republika ze členství v EU doposud významně těžila. Česko se totiž řadí mezi čisté příjemce ze společného unijního rozpočtu. Od svého vstupu už obdrželo o čtvrt bilionu korun více, než do rozpočtu EU odvedlo.

Pro české hospodářství je také výhodné být součástí společného trhu se zeměmi, se kterými Česko nejvíce obchoduje, což jsou právě státy EU. Více než 80 % českého exportu směřuje do těchto zemí. Obecně přijímané jsou také přínosy spojené se schengenským prostorem nebo volným pohybem osob, zboží, kapitálu a služeb.

Kritici českého vstupu do EU se ale domnívají, že jím Česká republika ztratila svou svobodu a samostatnost. V souvislosti s nedávným vyvěšením vlajky EU na Pražském hradě to zmínil například ekonom Pavel Kohout. Česká republika se podle něj stala dokonce „protektorátem“. Lenka Rovná z Univerzity Karlovy ale naopak vyzdvihuje fakt, že EU pomohla překonat rozdělení Evropy a přispěla k transformaci a demokratizaci střední a východní Evropy.

Podobně rozdílné názory panují i ohledně úspěšnosti samotného integračního projektu. Podle některých ekonomů se jedná o bezesporu úspěšný projekt. „EU se stala jednou z největších ekonomik světa a má větší HDP než Spojené státy,“ upřesňuje stínový ministr financí Jan Mládek (ČSSD). Přes veškeré zádrhely se podle něj Unii daří postupovat vpřed.

Současná krize

Jiní ovšem považují současnou krizi za důležitý test evropské integrace, ve kterém EU příliš neuspěla. Často se také mluví konkrétně o „krizi eura“, která podle některých názorů může vést až k rozpadu měnové unie. Ekonom Mládek ale zdůrazňuje, že eurozóna krizi nezpůsobila, pouze na ni dopadá a prověřuje její fungování.

Z krize je nicméně podle některých názorů třeba vyvodit hlubší důsledky. Myslí si to třeba europoslanec za ODS Jan Zahradil. „To, co se teď odehrává uvnitř Evropské unie, to není normální cyklická krize, která přijde a zase odejde, to je prostě systémová, strukturální krize evropské integrace, kterou nelze léčit další evropskou integrací,“ řekl poslanec v Evropském parlamentu.

Ekonom Miroslav Zámečník ovšem upozorňuje, že EU není schopna reagovat na krizi právě proto, že není více integrovaná. „Nemá federální vládu, jež by disponovala potřebnými pravomocemi, není to zkrátka federální stát,“ řekl na zmíněné konferenci.

Aby byla krize překonána, je proto podle mnohých třeba postupovat v další integraci. Podle bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidly (ČSSD) je možné a žádoucí vytvořit v Evropě fungující federální systém.

V zájmu České republiky je pak stabilizace eurozóny a celé EU. Shodují se na tom politici napříč politickými stranami. „Jakákoli vážná krize by nás donutila se podřídit, naším zájmem je tedy stabilizovat evropský projekt,“ říká Špidla.

Česká debata o evropské integraci

Při ohlédnutí za uplynulými devíti lety členství České republiky v EU nicméně převládá dojem z nedostatku diskuze o těchto českých zájmech a o dění v EU vůbec. Podle Lenky Rovné z Univerzity Karlovy totiž dlouhodobě chybí vztyčné body, se kterými by se občané mohli ztotožnit, a to stále stále jitří českou společnost. Nedostatek voličské podpory přitom prý může vést k nárůstu xenofobie a volání po rychlých řešeních.

V poslední době se ale zdá, že se situace obrací k lepšímu a debata o České republice v EU se možná rozbíhá. Česká vláda například zahájila fórum o budoucnosti EU, jehož cílem je právě vedení hluboké debaty o evropské integraci (EurActiv 3.5.2013).

Podle již citovaného tajemníka pro evropské záležitosti Schneidera by se pak česká debata měla nést v duchu „spoluvlastnictví na projektu“. „EU je společnost, jejímiž my jsme minoritní akcionáři, často se podle toho ale nechováme,“ dodává.