Díky zručnosti a citu míří hrnečky z Thunu do 55 zemí, hlavně do Ruska a Německa

Zdroj: Hospodářské noviny, 17. května 2013

Autor: Barbora Strnadová

 

Tovární hala firmy Thun v Nové Roli na Karlovarsku připomíná českou komedii Holky z porcelánu. Hrnečky, talíře, dózy a misky jsou vyskládány v komíncích, paletách a přepravkách všude okolo, posouvají se po pásech plynových pecí a dalších strojů. Na ploše se pohybuje asi stovka zaměstnanců. Generální ředitel firmy Vlastimil Argman je všechny zná jménem a každého přátelsky zdraví. “Tady si nemůžete hrát na nějakého velkého šéfa, to by vás měli za šaška,” říká milovník golfu, který ve firmě začínal na základních rukodělných místech.

“Prošel jsem si výrobou od zdola. Znám všechny procedury. Na těch nejnižších pozicích jsem získal vztah k porcelánu,” vypráví, jak čtyřicet let zpátky pouze přenášel zboží ve skladu a dělal nejjednodušší úkoly. Setkání s porcelánem mu změnilo život. Již tehdy totiž k němu získal vztah a dnes řídí společnost s tržbami přes 400 milionů korun.

 

Cit a zručnost

A právě na vztahu k této práci staví i nyní. Celý proces výroby sice začíná automatickým namícháním směsi kaolinu, živce a křemene v objemných válcích. Hmota se ale mění v nádobí hlavně pod rukama 660 zaměstnanců, a to třemi způsoby. Točením, lisováním a vyléváním.

Při vylévání – používá se hlavně u méně obvyklých, složitějších tvarů – se nalije tekutá směs pomocí trysky do sádrové formy. Nechá se chvíli zaschnout a pak se přebytečný materiál vylije. “Chce to hodně praxe. Musíte odhadnout, jak dlouho to nechat schnout, aby byl výsledný výrobek rovnoměrný, a také potřebujete trochu zručnosti,” popisuje paní Šárka, jedna za zaměstnankyň, která stojí u podstavce se zhruba dvaceti naplněnými formami a jednu po druhé mění v dózu na olivový olej. V porcelánce pracuje už skoro dvacet let a Argman si její práce váží.

“Někteří lidé dokážou udělat dvakrát tolik co ostatní. Prostě pro to mají cit,” vysvětluje a ukazuje přitom na další pracovnici. Ta poté, co vytvarovaná hmota projde pecí s teplotou až 900 stupňů Celsia, aby získala pevnost, a dalším pálením při 1400 stupních Celsia, aby glazura získala lesk, štětcem kreslí na talíře zlatý lem. Jednodušší tvary se na porcelán lepí jako obtisky na velikonoční vejce.

Ty náročnější ale musí zvládnout šikovné ruce, speciálně při práci se zlatým nebo stříbrným roztokem. Malá lahvička toho zlatého stojí totiž přes 80 tisíc korun, a tak by každý tah vedle byl drahou záležitostí. Hadřík, do kterého si dekoratérka štětec utírá, dokonce podnik posílá do chemičky, která z něj zbytky zlata dokáže získat zpět. “Je důležité, aby člověk u této práce získal cvik a praxi, to vás ve škole nenaučí,” podotýká Argman.

 

Bez lidí to nejde

Problém sehnat lidi Thun jako některé jiné výrobní firmy nemá. Je jedním ze stěžejních zaměstnavatelů v regionu. Spolupracuje i se zdejšími odbornými školami.

“Na tuto práci nepotřebujete žádné tituly a vysoké vzdělání, musíte mít tu práci prostě rádi a získat nějaké zkušenosti. Uplatní se u nás i lidi bez vzdělání nebo ženy na mateřské, kterým se snažíme hodně vyjít vstříc. Ženy jsou především na tu puntičkářskou práci šikovnější a trpělivější,” dodává.

Průměrná mzda ve firmě je 16 tisíc korun. Běžní pracovníci se pohybují na úrovni zhruba 12 tisíc. Nezaměstnanost v oblasti je relativně vysoká – 9,1 procenta – a průměrná mzda v kraji nejnižší v Česku.

Podíl ruční práce v tak rozsáhlé výrobě je až překvapující – ručně probíhá glazování, kontrola prasklin, začišťování zboží i lepení dekorů. Většina strojů navíc vyžaduje neustálou lidskou obsluhu.

“Některé věci prostě strojově dělat nejdou. Navíc nastavení systémů něco stojí a nevyplatí se u menších sérií nebo výroby na objednávku. Takto je zachována větší flexibilita, snáz se nám reaguje na poptávku,” vysvětluje šéf firmy.

 

Privatizace a problémy

Ohledně plánů do budoucnosti je Argman opatrný. “Při privatizaci byla firma rozdělená. Noví majitelé pak museli koupit jednotlivé provozy zpět a to byla obrovská finanční zátěž,” vysvětluje.

Projevila se před nedávnem. Spolu s tím, jak sílila konkurence zboží z Číny, se firma dostala do insolvence a vypadalo to, že skončí. Nakonec ale problémy vyřešila. “Hlavním cílem je teď udržet zisk alespoň na takové úrovni, na jaké ho máme v posledních letech. Pak můžeme přemýšlet co dál,” dodává.

Při pohledu na rušný chod továrny je na něm ale vidět odhodlání. A optimismus může dodat i fakt, že ekonomickou krizi společnost překonala s rostoucí výrobou i tržbami. “Větším ohrožení pro nás bylo čínské zboží. To je ale nekvalitní, postupně také zdražuje, čemuž pomohlo i uvalené antidumpingové clo, a má problémy s logistikou, takže to pomalu ustupuje,” popisuje situaci Argman s tím, že věří, že se firmě bude i nadále dařit.

 

Návrat do hry

Dnes už jede provoz opět naplno a loni dosáhla porcelánka zisku čtyři miliony korun. Nemalou měrou jí k tomu pomohla i dlouholetá tradice chodu továrny i značky. Ta existuje od roku 1794, kdy porcelánku založil šlechtický rod Thun-Hohensteinů.

Firma má tři provozy – ten nejstarší v Klášterci nad Ohří. Jen loni vyrobily 3,66 tisíce tun porcelánu. Mířily do 55 zemí, kromě Česka (zhruba třetina výroby) především do Ruska a zemí bývalého Sovětského svazu (35 procent) a do Německa. V současnosti má porcelánka 35 různých tvarů zboží.

Ty jim buď navrhuje “dvorní” designér, akademický sochař Jiří Laštovička, mladí umělci nebo je společnost kupuje třeba na veletrzích. Tam je možné pořídit koncept zhruba za 30 tisíc korun, dalších minimálně 60 tisíc ale pak stojí uvedení vzoru v život.

 

Krteček a Ikea

“Dekoru s modrými třešněmi, který trochu připomíná cibulák, jsme prodali za pět milionů korun, byl jedním z nejúspěšnějších,” vypráví Argman. Oblíbený je také podle něj motiv Krtečka. “Zkoušíme i jiné dětské motivy, třeba Hello Kitty, ale Krteček se kupuje napříč celou Evropou a prodává se pořád. S panem Müllerem jsme měli skvělé vztahy,” vzpomíná na autora pohádkové kreslené postavy.

Když v roce 2011 letěla postavička Krtečka do vesmíru jako maskot jednoho z kosmonautů, vznikla nová řada nádobí pro děti s Krtečkem a raketou.

Loni se firma stala dodavatelem řetězce Ikea. Zboží z Nové Role na západě Čech putuje do Švédska a Španělska, odkud se následně distribuuje dál. V Česku paradoxně sortiment firmy Ikea od českých výrobců koupit nejde. Do českých Ikea poboček se totiž vozí hrnečky a talíře z Turecka či Rumunska.

“Zřejmě jsou s kvalitou našich výrobků spokojeni, když je vozí tak daleko. Logo naší firmy na nich sice v obchodech Ikea nenajdete, je tam jen Made in Czech Republic, ale i tak je to zajímavý zákazník,” říká Argman.

Na podílu firmy se vývoz do Švédska podílí téměř pěti procenty a loni Ikea nakoupila zboží za dvacet milionů korun.

 

Thun a region

Karlovarský kraj má 303 165 obyvatel (k 1. 1. 2012).

Nezaměstnanost

9,1%

Průměrná mzda

21 247 Kč

 

Thun v číslech

660

lidí pracuje ve třech závodech společnosti Thun v Nové Roli, Klášterci nad Ohří a Lesově na Karlovarsku.

 

Tržby

423 milionů kč

činily tržby firmy v loňském roce. Zisk před zdaněním dosáhl částky 4 miliony korun.

 

 

Jak jsem potkal porcelán

Klíčovým okamžikem pro mě bylo setkání s výrobou porcelánu. Má magickou přitažlivost, a kdo s ní přijde do bližšího styku, již těžko tuto cestu opouští. Porcelán se mi stal životním údělem a musím říct, že této zvolené cesty nelituji, protože přináší spoustu možností spojených s vytvářením nových výrobků a realizací v oblasti zlepšování technologických procesů či kvality výroby. Porcelán s logem Thun je oblíbeným artiklem na evropském trhu a často se setkáváme s tím, že při nákupu zákazník otáčí zboží dnem vzhůru a hledá tam svoji oblíbenou značku…
Vlastimil Argman
generální ředitel firmy Thun