Lidí, kteří si platí lázně ze svého, je dvakrát víc

Zdroj: Českobudějovický deník, 6. 12 2010
Autor: Alena Zvěřinová, Kateřina Ciborová

 

Praha – Lázeňské domy se předhánějí v nabídce wellness pobytů a víkendových akcí. Řeší tak úbytek klientů, za které pobyt hradí pojišťovny.

 

Jet dnes do lázní už zdaleka neznamená nechat si ušít několikero krásných letních šatů, jít ke kadeřnici na trvalou ondulaci, sbalit kufr a vyrazit vstříc lázeňským dobrodružstvím. Češi se naučili využívat cenově výhodnějších pobytů v lázeňských zařízeních v období mimo hlavní sezonu a stále častěji míří do lázní i v zimě.

 

Vstříc samoplátcům

A lázeňská zařízení pod tíhou faktu, že jim ubývá pacientů, kterým pobyt i léčbu kompletně hradí zdravotní pojišťovny, vycházejí stále častěji vstříc samoplátcům. Těch vloni přijelo do lázní dvakrát tolik co v roce 2005. „Zpravidla nejprve využijí jen víkendový wellness pobyt, pak přijedou znovu, tentokrát třeba na týden. A protože jim to pomáhá, vracejí se,“ popisuje prezident Svazu léčebných lázní Eduard Bláha příčiny růstu zájmu o pobyty placené z vlastní kapsy.

 

Slabý zájem lékařů

Lidí, kteří si platí pobyt i stravu a mnohdy i léčebné procedury sami, má do lázní přijíždět stále víc. „Problém je v lékařích. Spousta z nich se neorientuje ve vyhláškách a nařízeních a bojí se různých omezení. Proto raději lázně nepředepisují. Navíc žijeme v uspěchané době a málokdo z pacientů si dnes může dovolit komplexní léčbu plně hrazenou pojišťovnou, která znamená nejméně třítýdenní absenci v práci,“ vypočítává Eduard Bláha příčiny úbytku klientů pojišťoven v lázních.

Samoplátců ale přibude i proto, že ministerstvo zdravotnictví chystá omezení pobytů plně hrazených pojišťovnami. Těm se u některých diagnóz příčí platit pacientům kromě léčby i pobyt a stravu. Tato komplexní lázeňská péče stojí například v Klimkovicích u Ostravy dvacet tisíc korun za standardní tři týdny pro jednoho pacienta. Léčí tam hlavně pohybové ústrojí a nervové choroby. Právě to jsou dvě nejčastější příčiny lázeňské léčby v Česku. Pacientů s problémy pohybového ústrojí bylo vloni v tuzemských lázních 50,8 procenta, s nervovými nemocemi 16,4 procenta.

 

Stát příští rok omezí nárok na léčbu

Podle dřívějšího prohlášení ministra zdravotnictví Leoše Hegera (TOP 09) by o plně hrazenou péči přišli třeba lidé po operaci žlučníku. Seznam diagnóz, kterých se má omezení lázeňských pobytů týkat, ale předloží až příští rok. Lázeňské domy kvůli tomu očekávají úbytek pacientů zhruba o pět procent. To by je nemělo položit, protože je živí spíše samoplátci.

Například Lázně Poděbrady, kam jezdí ročně asi 15 tisíc klientů, evidují 70 procent samoplátců. Podobně jsou na tom i Luhačovice, kde se ročně léčí kolem 28 tisíc lidí. „Dotkne se nás to, ale jen okrajově. U nás neléčíme jen žlučníkáře. Klesly by nám počty klientů, ne ale výrazně,“ řekl ředitel luhačovických lázní Jiří Dědek.

 

Některé diagnózy ze seznamu zmizí, jiné přibudou

Provozovatelům lázní jde hlavně o to, aby nová vyhláška nevedla ke skokovému úbytku klientů. Šéf lázeňských společností Bláha očekává, že ministerstvo sice některé diagnózy z plně hrazené péče vyřadí, ale pod tíhou nových poznatků medicíny naopak jiné diagnózy přidá. „Určitě se o tom povede spousta diskusí. Nám jde o to, aby se odstranily některé nesmyslné kontraindikace pro pobyt v lázních. Například inkontinentní ženy se do lázní vůbec nedostanou, přestože mají třeba nemocné srdce nebo problémy s klouby a lázně by jim pomohly,“ řekl Bláha. Mnohá lázeňská zařízení už se podle něj umí přizpůsobit i těmto pacientkám.

 

 

ROZHOVOR

Prezident Svazu léčebných lázní a generální ředitel Léčebných lázní Jáchymov Eduard Bláha: Nedopřávejme pobyty jen těm bohatším klientům

Tradiční české lázně prošly během posledních let asi nejvýraznější proměnu ze všech segmentů zdravotnictví. „Návštěvník už v nich není diagnózou bez práv na soukromí a bez nároku na kvalitní doprovodné služby,“ říká prezident Svazu léčebných lázní Eduard Bláha.

 

Čím nejvíc se liší současné lázeňství od dob zhruba před dvaceti lety?

To už snad ani nelze srovnávat. Většina lázní se v současné době snaží vyváženě kombinovat nabídku léčebných a relaxačních pobytů. A z hodnocení pacientů i z dostupných statistik je zřejmé, že se jim to daří. Ze všech členských zemí Unie máme suverénně nejvyšší počet úspěšně absolvovaných certifikací medicínské kvality Evropského svazu lázní.

 

Ze statistik je ale patrný úbytek pacientů s plně i částečně hrazenou péčí ve prospěch samoplátců. Svědčí to o klesající ochotě zdravotních pojišťoven hradit pobyt v lázních?

To snad ani ne. Zdravotní pojišťovny mohou ovlivnit počty pobytů v lázních tak, že revizní lékař neschválí návrh praktického lékaře na lázeňskou léčbu, ale to se děje sotva ve třech procentech případů.

 

Provozovatelé lázní reagují na úbytek klientů pojišťoven rozšiřováním nabídky wellness pobytů. Je takový program jedinou záchranou?

Jde o příležitost, kterou nemohou tradiční léčebné lázně nechat ležet. Jinak by ji převzala zařízení, která rostou jako houby po dešti a často nedělají lázeňství a wellnessu dobré jméno. Lázně ale nemohou wellnessu obětovat svou léčebnou odbornost, kterou jistě ocení stárnoucí populace za pár let.

 

Ministr zdravotnictví před časem řekl, že chystá novou vyhlášku, která omezí plně hrazenou léčbu pro některé diagnózy. Je příprava nové vyhlášky namístě?

Po nové vyhlášce voláme již dlouho. Ta původní je zastaralá, medicína se za deset let opravdu hodně posunula. Z hrazených indikací jistě něco vypadne, ale věříme , že se mezi ně dostanou nové, jejichž účinná léčba v lázních je již možná. A brání jí jen zastaralost této vyhlášky.

 

Může to ohrozit existenci některých lázeňských provozů?

Razantní omezení komplexní lázeňské péče by zcela jistě ohrozilo řadu lázní i spoustu pracovních míst. Problém by měly všechny lázně, které mají nízké procento samoplátců a jejich umístění jim neumožňuje výrazně cílit na cizince. V té souvislosti ale musím poznamenat, že lázně jako obor čerpají z nákladů veřejného pojištění stále méně. Aktuálně asi 1,5 procenta, což jsou zhruba tři miliardy korun. Přitom na všech daních a odvodech vkládají do státní pokladny téměř čtyři miliardy.

 

Jak jsou na tom s úhradami péče lázně v zahraničí? Mám na mysli podíl klientů s úhradou od pojišťovny a podíl klientů-samoplátců…

V zemích, které nám jsou blízké, jako je Německo, jsou lázně hrazené obdobně jako u nás. Ale podíl domácích samoplátců je v Německu vyšší než u nás. To však svědčí spíš o větší ochotě Němců lázně si dopřát, než o omezujících pravidlech v pojištění. Naproti tomu Slovensko ve své reformě udělalo s lázeňskou péčí to, co naznačil ministr Heger. Ale nemyslím si, že musíme vždy opakovat cestu našich sousedů z východu. Většina zemí si své poklady chrání a lázně naším pokladem jistě jsou. Proč tedy umožnit, aby ten poklad vychutnávali jen solventnější tuzemci a cizinci?⋌(zv)