Boj o nové řečiště Vltavy

Zdroj: Českobudějovický deník, 12. 3. 2011

Autor: Jan Schinko

České Budějovice – Sobotní seriál Putování městem se ve své 310. části věnuje problémům města s Malší a Vltavou.

Na konci 19. století začaly Vltava a Malše při povodních dělat městu potíže. Povodně bývaly na soutoku řek odjakživa, ale zrovna v letech 1888 a 1890 přišly za sebou dvě více než stoleté povodně (srovnatelné s povodní 2002), které zaplavily a značně poškodily město. Měnil se poté vztah obyvatel a úřadům k řekám. Romantika šla stranou. Radnice se proto energicky rozhodla řeky regulovat.

První regulační plán však zacházel s vodními toky ve městě přinejmenším nešetrně. Od biskupské zahrady k Přednímu mlýnu se mělo koryto řeky zasypat, čímž by vzniklo „moderní“ nábřeží. Také proto má gymnázium v České ulici hlavní průčelí ne v České, ale u slepého ramene. V České ulici má jen vjezd na dvůr a postranní vchod pro ředitele, který bydlel v přízemí.

Dne 24. dubna 1899 prováděla vodohospodářská komise šetření týkající se plánu regulace, který navrhli zastupitelé města. Lze říci, že komisi se plán nelíbil. Následovaly poté dlouholeté „boje“ o řečiště a ostrov. Radnice chtěla mermomocí ostrov (později Sokolský) zastavět a spojit s městem. Ještě v roce 1915 vystoupil na vodoprávním řízení tajemník dr. A. Maysl a označil ostrov za ideální stavební místo pro novou vilovou čtvrť.

Problematiku regulace řek odsunula 1. světová válka. Za nových politických poměrů po roce 1918 musela radnice regulační plán přepracovat. Úsilí vyvíjel zejména Klub za starou Prahu, pobočka Č. Budějovice, na jehož žádost rozhodlo Ministerstvo veřejných prací, že rameno Vltavské zůstane zachováno včetně Sokolského ostrova a Předního mlýna. Současně rozhodlo, že nový regulační plán vypracuje referent vodocestného oddělení zemského úřadu vrchní stavební rada Antonín Jirásek. Jeho projekt se začal realizovat v roce 1927. „Klub“ ještě usiloval o to, aby od Předního mlýna vedl na Sokolský ostrov most, nikoliv sypaná šíje, ale byl přehlasován.

V polovině srpna 1930 bylo již hotové nové 72 m široké koryto Vltavy mezi Sokolským ostrovem a Dlouhou loukou. Současně se začal bourat starý dřevěný jez u Valchy. Historický okamžik, kdy Vltava přestala téci za klášterem, se nadá přesně určit. Bylo to postupně před 16. srpnem 1930, kdy o pracném prolomení jezu u Valchy informovaly Jihočeské listy. Stejně ale menší část vody přes jez u Valchy přepadávala už dříve. Jen nebylo koryto přímé. Meandrovalo do Sokolského ostrova.

Další historická událost pro město nastala dne 12. listopadu 1930 v 6 hodin ráno, kdy byla spuštěna hradící konstrukce nově postaveného válcového jezu (hovorově bubny) do dna řečiště a tím během asi 4 hodin bylo dosaženo plného vzdutí hladiny Vltavy. S vodami Malše, protože za klášterem zůstalo jen slepé rameno. Zároveň prvně propluly vorovou propustí po levé straně jezu vory. Podle autora projektu se jez jmenuje Jiráskův. Při plném vzdutí Vltavy byl pak zahájen zkušební provoz hydroelektrárny. Zadržený vodní sloupec při spuštění bubnů činí 3,55 m.

V roce 1931 ještě pokračovaly práce na už „slepém“ rameni Malše. U Předního mlýna se na konci ramene osadilo uzavíratelné stavidlo, aby se mohlo koryto proplachovat a odstraňovat naplaveniny šachtou do Mlýnské stoky.