Je suchý les vrchol ochrany nebo tragédie?

Zdroj: Českobudějovický deník, 6. 5. 2011
Autor: Alena Pancerová

Praha/Vídeň – V hornorakouském klášteře Schlägl se tento týden hovořilo o odpovědnosti, škodách, zasahovačích i nezasahovačích, o pozici nového ředitele šumavského parku, likvidaci kalamity, postojích ekologů i médií. Vše mělo společného jmenovatele – kůrovce.

Na konferenci k Šumavě, kterou zorganizovala Společnost tří zemí, se v místě několik kilometrů od Hochfichtu i Lipna sešli zástupci státní i regionální správy a lesních hospodářství z Čech, Horních Rakous a Bavorska, aby dohodli společný postup k likvidaci kůrovcové kalamity.

Hlavním tématem byla intenzivnější spolupráce v boji s kůrovcem především v příhraničním území, kde lesy národního parku sousedí s hospodářskými lesy na druhé straně hranic. Majitelé lesů tam chtějí hlavně zamezit velkoplošnému rozšíření kůrovce v okrajové zóně národního parku Šumava (NPŠ).

Za českou stranu se konference zúčastnili ředitel NPŠ Jan Stráský, senátor Tomáš Jirsa a zástupci Jihočeského a Plzeňského kraje. Bavorskou delegaci reprezentoval ministr tamní vlády Helmut Brunner a domácí zastoupení vedl honorární konzul Ludwig Scharinger společně s hostiteli z kláštera Schlägl, který je hospodářem v lesích těsně sousedících jak s bavorskou, tak českou hranicí.

Důvodem pro svolání svého druhu prvního trojstranného jednání byl podle organizátorů této mezinárodní konference k Šumavě neutěšený stav porostů na území parku a v sousedních bavorských a rakouských lesích. Konference se neúčastnili zástupci tzv. druhé strany, tedy iniciativ, které nechtějí zasahovat, případně jen ve velmi omezené míře do působení kůrovce.

Na zasahovače a nezasahovače rozdělil ty, kteří spolu vedou již letitý spor, senátor Tomáš Jirsa. „Les je náš společný historický majetek, který nemůžeme dalším generacím předávat ohrožený nebo zničený,“ mimo jiné řekl a dodal, že je těžké se dohodnout s druhou stranou, reprezentovanou zastánci nezasahování, neboť nejsou kompaktní. Podle Jirsy je snaha léčit kulturní krajinu zaváděním divočiny, sentimentální. „Naši odpůrci říkají: během několika století se les obnoví, a když ne, tak to je také divočina, a to je také v pořádku. Je suchý les na Šumavě vrchol ochrany přírody nebo tragédie?,“ řekl k postoji „nezasahovačů“. A dodal, že je třeba zastavit kalamitu i tam, kde sousedí park s hospodářskými lesy. Připomněl, že výsledkem diskuzí, jak velké má být území bez zásahu, je to, že 300 000 m3 se nechalo po vichřici kyrill ležet v parku, a to způsobilo kalamitu, která momentálně graduje. „Naši odpůrci tvrdí, že kůrovec je lékař lesa, ale nikdo z odpůrců zásahů není schopen říci, zda na třiceti, padesáti nebo sedmdesáti procentech plochy parku,“ dodal na adresu druhé strany.

„Izolované řešení není dobré, je třeba se respektovat navzájem mezi regiony,“ řekl rakouský zemský rada Max Hiegelsberger. Zdůraznil, že lesnictví je v Rakousku obrovským průmyslovým odvětvím. V té souvislosti položil otázku, co je důležitější, zda člověk, příroda nebo divočina? Podle něho potřebujeme část bez zásahu, ale musí se zasáhnout vždy tam, kde to je nutné. „Musíme se oprostit od toho, že jsou hranice, máme společný zájem,“ dodal.

Bavorský ministr výživy, zemědělství a lesa Helmut Brunner poznamenal, že na konferenci nepřijel jako ministr, ale jako lokální poslanec, na něhož se obracejí místní majitelé lesů, jelikož se obávají dopadů kůrovcové kalamity do svého majetku. „Musíme brát vážně lidi v tomto území, chceme, aby jim národní park sloužil, nejde přece o izolovaný prostor,“ prohlásil a dodal: „Majitelé soukromých lesů nemohou platit za politické rozhodnutí.“ I podle něho je nutný ochranný pás mezi parkem a hospodářskými lesy. „V tomto pásu se musí včas, důsledně a efektivně proti kůrovci bojovat,“ řekl Brunner. Podle něho klíčem k úspěchu bude trojstranná dohoda o rozšíření ochranného pásma minimálně na 500 metrů právě v tomto trojmezním území. Na konferenci se ale hovořilo i o pásmu místy kilometr širokém.

Radní Jihočeského kraje Karel Vlasák informoval o tom, že minulý týden krajští zastupitelé schválili postup nového ředitele parku Stráského a plně za ním stojí. Mimo jiné řekl, že ten, kdo ničí přírodu, není člověk, ale je to kůrovec. „A proto je třeba sjednotit síly na záchranu Šumavy,“ poznamenal.

Johannes Wohlmacher, lesní hospodář kláštera Schlägl, který vlastní 5700 hektarů lesa, vysvětlil, že jde hlavně o to, aby byla zajištěna ochrana soukromého vlastnictví, aby sousedství nevedlo ke škodám. Po vichřici se škody jen v tomto hospodářství vyšplhaly na milion eur. Jako vlastníci lesů si nepřejí bezzásahové zóny na hranicích s parkem.

Šumava a její koncepce

Ředitel NPŠ Jan Stráský mimo jiné řekl, že nepomůže jen dohoda, ale je třeba uznávat Šumavu a její jednotnou koncepci. Vyzval k tomu, abychom znovu začali uvažovat o místu člověka a modelu ochrany na Šumavě. Mimo jiné řekl: „Čím budeme mít lepší přírodu, tím bude více zákazů vstupu,“ což podle něho není správné. „Každý průměrně inteligentní člověk musí vidět, že na Šumavě je kalamita,“ dodal. Je přesvědčen, že když nastane skutečná kalamita, nepomůže ani ochranné pásmo. „I čtyřicet kilometrů od parku zaznamenáváme škody kůrovcové kalamity,“ řekl. K likvidaci škod v prvních zónách parku dodal, že v prvních zónách budou zasahovat asi na čtvrtině jejich ploch, tedy na třech procentech celkové plochy Národního parku Šumava. V prvních zónách bude veškeré vytěžené dřevo ponecháno k zetlení. „Nejde o konflikt cílů, ale konflikt je kůrovec. Musíme brát vážně práva sousedů za našimi hranicemi,“ dodal.

Rakouský zemský ředitel lesů Walter Wolf tvrdil, že dohoda je velmi důležitá a že zóna, kde se nekácí, musí být proměnlivá s ohledem na rozsah kalamit. „Opět hrozí kůrovec na Smrčině, je třeba rozšířit zónu,“ podle něho až na 1500 metrů, když to bude třeba. Jeho kolega z bavorské strany Ralf Petercord také podpořil myšlenku, že je třeba akceptovat právo sousedů. Udržet les funkční a držet v šachu kůrovce je zájem i bavorských majitelů lesů.

Momentálně je k podpisu připravena mezinárodní česko-rakouská smlouva a jak ve čtvrtek Deníku potvrdil velvyslanec ČR ve Vídni Jan Koukal, v pondělí ji za českou stranu ve Vídni osobně podepíše. Tato dvoustranná smlouva navazuje na rezortní dohodu, kterou signovali ministři životního prostředí z obou zemí. Novou mezinárodní dohodu schválila česká vláda, čímž posouvá její obsah na vyšší úroveň. Definuje se v ní systém společných kontrol výskytu kůrovce a společné ochrany proti němu. Vznikne také monitorovací skupina, která se poprvé sejde v polovině května. “Trojstrannou dohodu mezi Českem, Bavorskem a Rakouskem zatím připravenou nemáme,” doplnil velvyslanec Koukal. Lze předpokládat, že tyto dohody vzbudí reakci ze strany těch, kteří chtějí zachovat bezzásahová pásma na hraničním hřbetu Šumavy.