Zdroj: Lidové noviny, 16. 9. 2010
Autor: Vladimír Just, kritik a teatrolog

ÚHEL POHLEDU

Nečasova vláda se zdobí sloganem rozpočtové odpovědnosti, a média to po ní opakují. Zamlčují, že přinejmenším správa dvou resortů je výsměchem odpovědnosti. Že resorty, pro něž nabízely vládní strany mnohem kvalifikovanější představitele, přepustily diletantům (TOP 09 vyslala spravovat kulturu člověka, jenž s ní nemá nic společného, a tatáž Schwarzenbergova strana dovršila svůj koňský handl výměnou křesla pro respektovaného odborníka Bedřicha Moldana za lukrativnější posty a křeslo přenechala někomu, kdo vyházel odborníky a nahradil je straníky).

Těžké poškození české kultury Vždy, když se na někoho provalí, že svému oboru nerozumí, řekne se – ale on je dobrý manažer. Dobrým manažerem byl nepochybně i Vasil Biľak, jestliže se při své nedovzdělanosti dokázal udržet ve vrcholné funkci dvě desetiletí. Jako o dobrém manažerovi se píše i o Jiřím Besserovi, i když slon v porcelánusi počíná jemněji než on v kultuře.

Berounem omezený obzor mu nevyčítám, ale to, že jeho první kroky znamenaly těžké poškození české kultury, ano. Přestože to byla kdysi kultura a nikoli zubařina, jež křísila národ a jazyk z mrtvých, a přestože to jsou především osobnosti kultury, s nimiž si navzdory jejím politikům naši zemi lidé ve světě spojují (Komenským počínaje přes Janáčka, Kupku až k Havlovi), náš stát vynakládá na kulturu žebrácké půlprocento rozpočtu. Dvakrát až pětkrát méně než sousedi (i tam mají jak známo krizi).

Za této už tak neudržitelné situace ministr pozastavuje schválené granty, likviduje státní fond pro kulturu, škrtá v rozpočtu Národního divadla. Jako by se zhlédl v křupanských praktikách pražského magistrátu, jež se právě na kultuře podepisují nejvíc – od zpackané opravy Karlova mostu či zmařeného blobu až po nevyvedený grantový systém, jehož obětí bude napřesrok nejspíš i zánik nejevropštější z pražských scén, Pařízkova Divadla Komedie. Vůbec nejhorší ostudou však je zrušení výběrového řízení na šéfa Národní galerie, jež vypsalo ministerstvo letos v únoru. To nebylo jen manažerské selhání, to bylo buranské plivnutí na práci mezinárodní komise, jež podle svého nejlepšího vědomí a svědomí nového ředitele už vybrala. Diletant Besser to ignoruje, a tím o rok prodlužuje agónii nejvýznamnější výtvarné instituce v zemi.

Špatný manažer obklopen aktivistickými ideology Kdyby životní prostředířídil rovnou Václav Klaus bez převodové páky ministra, bylo by to čistší, méně pokrytecké řešení. Resort, jenž byl trnem v okuuž komunistům – však ho také dali pod kuratelu ministerstva vnitra – by byl sice srovnán se zemí, ale neměli bychom o jedno orwellovské „ministerstvo lásky“ víc.

Zprvu jsem chápal Drobila jako recesistu, čím jiným byl jeho „zvonokoský“ boj proti dámským výstřihům, jímž se z nedostatku jiné agendy v práci uvedl? Po vyhazovu šesti nestranických odborníků mi došlo, že to myslí vážně. Jeho činy potvrzují Jakešova slova: „To člověku trvá i celý rok, než zjistí, co to vlastně řídí“. Drobil je jediným environmentálním ministrem na světě, jenž považuje za svou prioritu namísto úspor boj proti zeleným technologiím, podporu jádra i uhlí a vývoz energie. Každý svéprávný ministr životního prostředí ví, že pokud je energie vyráběna z neobnovitelných zdrojů, jde i o vývoz krajiny, již má chránit. Už i Angela Merkelová chce zdanit každý megawatt z jádra a podporovat tím obnovitelné zdroje – u nás vláda, ministr a média činí opak: namísto toho, aby vítali každý megawat, jenž zmírní drancování krajiny i špinění vzduchu, a přizpůsobili tomu legislativu, pořádají na čisté technologie mediální lynč.

Nejnověji se Drobil uvedl na Šumavě. Jako špatný manažer neobklopil se odborníky, ale aktivistickými ideology. Namísto vědců z Národního parku a z akademických ústavů, kteří sledují vývoj horských smrčin po desetiletí, nechal se provést Šumavou přírodovědnými diletanty typu Tomáše Jirsy. Není divu, že vypouští jeden hovadný výrok za druhým: viní svého předchůdce i za Kyrilla, ač orkán řádil podle vědců tam, kde se předtím plošně zasahovalo, a plakal na nepravém hrobě, když obvinil Bursíka z něčeho, co nám před osmi lety doporučila mise vrcholné mezinárodní instituce IUCN (rozšíření bezzásahovosti na 30 procent). Ministr by sice měl brát v úvahu oprávněné potřeby místních samospráv, ale je nejvyšší čas připomenout, že Národní park patří místním asi tak, jako patří Národní divadlo občanům v okolí Národní třídy. O tom, co se tam bude hrát, by měli rozhodovat lidé povolaní, ne politici a domorodci. Ti první jim mají vytvořit prostor a dál jim do toho nefušovat, ti druzí je zase kontrolovat. Ministr označil fotovoltaiku a kůrovce za dva největší průšvihy zelené politiky. Myslím, že největším průšvihem zelené politiky je Pavel Drobil.

***

Vůbec nejhorší ostudou je zrušení výběrového řízení na šéfa Národní galerie. To bylo buranské plivnutí na práci mezinárodní komise.